2018
Po dvou představeních Amadea jsme hned v lednu připravovali repízy. Opakovací zkouky se těší celkem logicky velké nelibosti, ale jsou zcela nutné. Odvážně jsme rezervovali další dva termíny v dovadle Jonáš a nakonec obě představení byla plná. Na zčátku roku jsme také podali přihlášku na Wintrův Rakovník, tedy na přehlídku neprofesioálních souborů, na přehlídku jsme byli pozváni. Hru Amadeus jsme také uvedli s velkým až mimořádně velkým úspěchem v Kaplici a s malým až mimořádně malým úspěchem v Kamenném Újezdu (čekala se od nás komedie, což drama o střetu dvou světů úplně není). Poslední představení Amadea jsme sehráli na Wintrově Rakovníku. Porota k nám byla značně přísná, nicméně narozdíl od přehlídky v Klatovech nám alespoň nedoporučili ukončit činnost souboru. Kateřina Husová navíc získala čestné uznání poroty za roli Konstance. Plánované představení v Klatovech nakonec bylo zrušeno.
program v Rakovníku
Kritika v Rakovníku znamenala také silný otřes v souboru a vyvolala diskusi o smyslu existence a dalším směřování perosnálním a dramaturgickém. Soubor nakonec dobrovolně opustil spoluzakládající člen Martin Urbánek.
Celé jaro pak jsme se věnovali zkoušení nové hry. V létě se konala obligátní divadelní voda a na podzim jsme se opět vrhli do zkoušení a opět jsme si užili téměř zimní Jindřichovice. Režisérova představa o sebezlepšování ve volném pátečním večerním čase tentokrát přinesla improvizace s krátkou dobou přípravy. Jistě dlouho se bude napodobovat scéna Nad dopisy diváků Ondřeje B. a Radka Š.
pes a Postřižiny
Na tradiční zakončení roku jsme se sešli v Šenku, který byl následně (nikoli definitivně) uzavřen.
