XIV. hrabě Gurney (Peter Barnes)
| premiéra 26.2.2014 | derniéra 12.3.2014 |
| hráno 3x | galerie |
Krutá (barokní) komedie
Věčně opilý starý sluha Tucker objeví svého pána – třináctého hraběte Gurneye, oběšeného v parádním pokoji. To se stává i v lepších rodinách. To že starý pán byl v okamžiku smrti poněkud zvláštně ustrojen, svědčí o jeho možná bizarních zálibách. Smutek nad šlechticovým skonem rychle vystřídají starosti, a to nejen se závětí. V truchlící rodině se totiž záhy objeví bůh. Osobně. V běžném životě by bylo namístě zajistit mu odbornou péči. Jenže bůh je zároveň jediným dědicem nemalého rodového jmění a úctyhodného titulu. A z léčebny se právě vrátil. A možná se i poznenáhlu uzdravuje. Zda simuluje zdraví či šílenství se nedá jednoznačně říci, zvláště když jde o opravdu velké peníze. Uzdravený bůh se navíc chová způsobem odpovídajícím jeho společenskému postavení. A tak je - až na několik drobností - vlastně vše normální. Jen mrtvých poněkud přibývá…
| XIV. hrabě Gurney | Tomáš Kočárek |
| Claire | Martina Kopúnová |
| Grace | Tereza Steinbachová |
| Charles | Ondřej Burián |
| Dr. Herder | Martin Urbánek |
| biskup Lampton | Miroslav Breitfelder |
| Dinsdale | Ondřej Pavelek |
| Peake | Kateřina Husová |
| McKyle, elektrický Kristus | Kateřina Husová |
| Brocket | Kateřina Husová |
| Piggot-Jonesová | Jana Němá Jurášková |
| Treadwelová | Kateřina Janovcová |
| Tucker | Radek Špinka coby host |
| technika | Milan Zelenka |
| režie | Vlastimil Fidler |
Čtrnáctý hrabě Gurney je v anglicky mluvících zemích hra velmi známá, která ale nemá příliš mnoho domácích adaptací. Není to zároveň hra typická pro náš soubor. Po několika slavných klasických komediích jsme sáhli do velmi zvláštního šuplíku, kde jsou schované hry tragikomické, divné, kruté, trochu šílené a nakonec i náročnější jak herecky, tak (možná bohužel) divácky. Ostatně, příprava představení trvala neuvěřitelný rok a půl (čímž vyrovnáváme rekord Revizora) a jak už to tak v našem souboru bývá, nevyhnula se i několika krizím, z nichž k nejzávažnějším dozajista patřila tehdy probíhající prohibice.
Představení jsme hráli pouze třikrát, šlo o velmi náročný i deprimující počin a nenalezli jsme sílu i odvahu hru uvádět mimo domovskou scénu v Plzni. Nicméně, přes naše skeptická očekávání, během všech představení zněl intenzivní smích.
