2014
V noci z 2.1. na 3.1. jsme v komorní atmosféře pietně vzpomněli vznik souboru, samozřejmě na tom správném místě, tedy v Kapse. Celkem jednoduchá matematika říká, že jsme zahájili tedy už desátou sezonu, která by měla vyvrcholit připomenutím deseti let existence souboru.
Po roce a půl (no skoro po roce a tři čtvrtě) jsme konečně vyšli ven s novou hrou: Čtrnáctý hrabe Gurney od Petera Barnese. Nejde o hru, na kterou jsou naši diváci zvyklí, na druhou stranu to byla příležitost trochu se posunout v divadelním řemeslu. První premiéra proběhla 26.2.2014, druhá o den později a třetí 12.3.2014. Představení měla (opravdu!) nečekaný úspěch. Den po třetím představení soubor po delším zvažování opustil spoluzakladatel Martin Urbánek. Přišel ale Petr (Had) Jurášek, který náš soubor sledoval již nějakou dobu. Spíše ale sledoval Janu N., kterou si nakonec vzal za manželku.
Absolvovali jsme jarní pobyt v Jinřichovicích, který ale byl v časovém konfliktu s MS v hokeji a personálním konfliktu s druhou polovinou hostů zámku. Prý šlo o recesisty, kteří provozují jakési tématické víkendy. Považovali jsme je ale za pitomce, protože nás nepustili do společenské místnosti právě na hokej. Tak nás ale asi taky považovali za pitomce, protože se někteří kvůli tomu tvářili nepřívětivě. Když to ale tak promýšlím zpětně, co si zase myslet o souboru, kde hlavní zábavou jindřichovického pobytu bylo umisťování čepice Radka Š. co nejvýše a zároveň hlavním zvukem Kočárova intepretace Marty Kubišové a jeho navazjuící pokřik "Panéééé Hadéééé!!!!!". Nezasvěcenému čtenáři patrně nepřijde konec poslední věty příliš vtipný či srozumitelný, ale kdo nezažil, nepoznal.
Během prázdnin jsme zkoušeli spíše příležitostně, lze li příležitostí nazvat dlouhodobý večerní pobyt v Šenku.
Od září jsme přesunuli zkoušení do nového (údajně přechodného) sídla Katedry historie do Jungmannovy ulice.
Na podzim jsme nakonec sehráli obnovenou premíru Revizora - byl to dárek k nadcházejícímu desátému výročí existence souboru.
